GFX 50s – malá velká bestie
Všechen ten poprask kvůli novému systému se ve velkým táhl už od února, kdy byl představen v New Yorku a Francii. Těsně před oficiálním uvedením na trh dorazil i k nám do republiky a tak bylo na mě si s GFX potykat, abych ho dokázal patřičně představit českému publiku.
Při vybalování z krabic jsem se netvářil nadšeně, protože jsem měl najednou před očima poměrně velkou potvoru. Ale skutečnost je opravdu jiná. GFX rozměry a váhou opravdu překvapí, ale pozitivně. Je asi o dvacet deka lehčí než Canon 5DS R a například Nikon D5 je na tom ještě hůř. A já? Já jsem jen zhýčkaný rozměry X series.
Takže co chci říct titulkem článku „malá velká bestie“? GFX je malá bestie pro svoje rozměry. Ale velká bestie pro svoje schopnosti, co se obrazový kvality týče GFX v sobě nese 51.4 megapixelový snímač, který při nastavení poměru stran 4:3 produkuje snímky v rozlišení 8256 x 6192 pixelů a to na standardní bayerově masce. Někteří by mohli namítat, že bez X-Trans architektury to není čistokrevná Fuji, ale při takovém rozlišení a velkosti snímače X-Trans prostě není potřeba. Navíc je díky tomu levnější.
Společně s takto velkým snímačem má logicky větší fotodiody a to se samozřejmě projeví na dynamickém rozsahu, který v kombinaci s tak vysokým rozlišením dokáže scénu vykreslit v úžasný kvalitě i při nedostatku světla.
Tělo kontroluje X-Processor Pro, což je v současnosti nejnadupanější procesor Fujifilmu, který pohání i vlajkové lodě X series, takže operativní rychlost fotoaparátu je naprosto v suchu.
Jako doma – to nejlepší z X series a něco navíc
Ovládací prvky odpovídají dlouhodobému vývoji X series a co víc, GFX je celkově přizpůsobeno uživatelům a obecným standardům zrcadlovkových těl. Tělo a většina jeho ovládacích prvků odpovídá konceptu těla X-T2, takže máte-li zkušenosti s touto vlajkovou lodí, budete se cítit jako doma. Co se podobnosti se zrcadlovkami týče, přibyl stavový displej, režim clony Custom na clonovém kroužku objektivů. Ten lze zaaretovat a díky tomu můžete clonu pohodlně ovládat ovladačem umístěným pod spouští. Také způsob ovládání kompenzace expozice skrze přidržení příslušného tlačítka bude majitelům zrcadlovek vlastní.
Nechybí ani výklopný displej, duální slot, joystick pro rychlou volbu ostřících bodů a programovatelná tlačítka, kam se jen podívám – opět stopy těla X-T2.
GFX dostalo samozřejmě i grip, který pojme další baterii a nabídne přímo skvělou ergonomii pro focení na výšku. Co se dalšího příslušenství týče – GFX přichází s odnímatelným hledáčkem a co víc, k dispozici se nabízí přídavný kloub mezi hledáček a tělo. S tím si můžete dovolit hledáček naklonit vertikálně o 90° a navíc i o 45° do stran.
Celý systém – jak tělo, tak objektivy – má vodě a prachu vzdornou úpravu. Když k tomu vezmu v potaz rozměry, tak z toho chápu, že tohle prostě není foťák, který zamykám v profesionálním studiu, ale nemusím se bát s ním vyjít ven a vzít jej do deště. Takže jsem to taky udělal.
Nový systém, nová skla
Na to, jaká je GFX novinka, se portfolio skel na bajonet G dost rychle rozrůstá. Na trh přišel už se třemi skly a v plánu jsou další. A ani na ně nebudeme muset dlouho čekat.
Momentálně jsou k dispozici tyto tři objektivy: GF63mm F2.8 (ekv. 50mm), GF120mm F4 Macro (ekv. 95mm) a zoom GF32-64mm F4 (ekv. 25-51mm). Rukama mi prošly všechny a za sebe mohu říct, že objektivy GF nijak pověst Fujifilmu nekazí.
V průběhu roku přijdou další – GF23mm F4, na který se moc těším, GF45mm F2.8 a nejsvětelnější GF110mm F2. Je třeba brát v úvahu, že zde není žádný prodlužovací faktor, ale právě naopak zkracovací a ten se projeví i na hloubce ostrosti. Jde o crop 0.8 a ten musíme aplikovat i na světelnost. Takže když se zamyslím nad posledním zmíněným objektivem 110/2.0 – dostanu (ekv.) 88 mm při světelnosti přibližně 1.6. To zní samo o sobě dost zajímavě.
GFX v provozu
Když jsem s GFX poprvé vyrazil fotit s modelkou, bylo deštivo a sychravo. Foťák obstál na výbornou, obrazová kvalita je úžasná a byla znát z fotek už jen na displeji, natož pak doma na monitoru. Obrazový kvalitě jednoduše nemám co vytknout – prostě nemůžu říct ani popel. Nádherně vykreslený stíny a celková dynamika kontrastu, která se nepromítá jen v expoziční rovině, ale i v barvách mě naprosto učarovala.
Jediný problém, na který jsem při testování narazil, je kontinuální ostření. Nebylo tak rychlé, jak bych zrovna já u své práce potřeboval. Ani tak se toho ale vůbec nebojím, protože Fujifilm si s tím prostě vyhraje při dalším update firmware.
Nevěřil jsem – nakonec se klaním
Od začátku jsem byl k celému systému značně skeptický. Koneckonců jde o úplně novou sérii, která teprve začíná. Myslel jsem si, že potrvá minimálně rok, než Fujifilm vypiluje všechny chyby a nedostatky, ale GFX mě posadilo na zadek. Je to promyšlený a ucelený systém, který se rozvíjí neskutečným tempem. GFX jak přišlo, tak je prostě funkční a připravený k profesionální práci v plným rozsahu. Tak velký úspěch jsem na první výpad nečekal.
Více o GFX: http://petrklempa.cz/2017/03/14/gfx/
foto a text: Petr Klempa (http://petrklempa.cz/)
