Edície 2015

Obaly a obalový odpad v Čechách a na Slovensku

Obalové paradoxy

Kromě vody, ropy a plynu v potrubí, štěrku na kamionech a uhlí ve vagonech, se v podstatě všechno ostatní musí balit. Je zřejmé, že potřeba obalů je nejen rozsáhlá, ale i různorodá.

Evropská obalová environmentální regulace

Ambiciózní všeobjímající snahy zelených aktivistů se přetavily do evropské obalové legislativy formou směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech, která byla novelizována směrnicemi 2004/12/ES a 2013/2/ES. V roce
2004 obě republiky Slovensko i Česko podepsáním smlouvy o přistoupení k EÚ a později ratifikací Lisabonské se staly pevnou součástí EÚ. Tento akt na úrovni primárního práva má za důsledek plnění práva sekundárního, které sestává z právních předpisů různého významu co do formy aplikace na členské země a korporace i občany. Jsou to Směrnice, Nařízení, Rozhodnutí, Usměrnění a Doporučení EÚ.

Evropský jazykový babylon

Právnímu povědomí nepřidává ani jazykově roztřištěná Evropa, předpisy se fakticky tvoří v jazykovém prostředí „kontinentální angličtiny“ a do ostatních jazyků členských zemí EÚ se překládají. Citelně chybí jeden úřední jazyk. Překlady nebývají kvalitní, angličtina právních a technických norem se liší od angličtiny školské, obchodní i turistické. Záludnost špatných překladů evropských směrnic tkví v tom, že nedávají mnoho šancí k nápravě při tvorbě národních předpisů. Nicméně jistou šanci dávají. Podstatně horší situace je v případě přímo platících předpisů jako nařízení. Tam česká verze neodpovídá anglické a basta. Mám za to, že překladatelé jsou recesisté a na náš účet se dobře baví, například: anglicky: plastic sleeves; český překlad: převlečné etikety z plastu; slovenský překlad: plastové obaly na papier. Takový recesista dokáže zvrátit rozhodnutí evropského parlamentu – odhlasovali „plastic sleeves“, ale na Slovensku platí „plastové obaly na papier“.

Obal

Záběr obalů, jak již bylo naznačeno, je velmi široký, proniká celým hospodářstvím a regulace tohoto obrovského záběru nutně implicitně generuje problémy. Na první vážný problém narážíme hned v definici pojmu obal. Není se čemu divit, zkuste si jen tak cvičně formulovat definici stolu. Je to věc, kterou důvěrně znáte, dennodenně s ní přicházíte do kontaktu. A přesto: má mít stůl nohy? Kolik? Čtyři, tři, jednu? Nebo žádnou? Jak naformulovat, aby „to“ a nic jiného, splňující definici bylo stolem? Zpátky k obalům.

Definice byla zformulována, v podstatě opisuje model:
prodejní obal – lahev s víčkem a etiketou;
skupinový obal – přebal z fólie seskupující 6 lahví;
•  přepravní obal – paleta s průtažnou fólií fixující 40 balíků vody.

Struktura definice je vázána na „prodejní jednotku“ (lahev vody). Nicméně realita života je natolik pestrá, že bruselští úředníci přiznali, že samotná definice tak úplně srozumitelná není a přidali kritéria, na základě kterých lze bezpečně říci, co obalem je a co není. Ale jelikož, ani tato „lehce srozumitelná“ kritéria nemusí být až tak jednoznačná, jako bonus bruselští úředníci přidávají sbírku příkladů, co obalem je a co není. Český zákon obsahuje zajímavou a důležitou specialitu. V kontextu směrnice a příslušných harmonizovaných norem definoval to, co v normě EN 13427 je „packaging on the level of packaging component“, obalovým prostředkem. Obalové prostředky vstupují do procesu balení, výsledkem tohoto procesu je obal prodejní, obal skupinový nebo obal transportní. ČR: Ministerstvo životního prostředí stanoví Ukázalo se, že ustanovení paragrafu 32 písmeno m), které zní: „Ministerstvo životního prostředí stanoví po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem zemědělství v pochybnostech, zda určitý typ výrobku je nebo není obalem“ jako docela užitečný nástroj usnadňující i obchodní komunikaci. Autoritou je na poměrně velkém vzorku příkladů uvedeno, co je nebo není obalem z pohledu českého zákona o obalech. Kromě transpozice anglického termínu „tool boxes“ na český termín „Pouzdra, kufříky a kazety na nástroje a nářadí“ uvedené přímo v příloze zákona, stanovisko MŽP rozšiřuje záběr i na „krabice na společenské hry, stavebnice apod.“ Takže krabice na Člověče nezlob se a na Lego nejsou obaly dle obalového zákona.

Povinné osoby

Diametrálně rozdílný pohled je na některé povinné osoby. Shoda v českém i slovenském chápání je u domácích výrobců baleného zboží.

České povinné osoby:

  • Český výrobce baleného zboží je z pohledu českého obalového zákona povinnou osobou.
  • Český dovozce (tj. v ČR registrovaná firma, účastník celního řízení) baleného zboží je z pohledu českého obalového zákona povinnou osobou.

Slovenské povinné osoby – starý zákon :

  • Slovenský výrobce baleného zboží je z pohledu  slovenského obalového zákona povinnou osobou.
  • Dovozce baleného zboží na Slovensko je z pohledu slovenského obalového zákona povinnou osobou. Na Slovensku se ustálil názor, že dovozcem je ten, kdo v době přechodu zboží slovenskou hranicí zboží vlastní. Analogicky to na Slovensku je vnímáno i pro přepravu zboží z jiné země EÚ. Český distributor (tj. v ČR registrovaná firma, která prodává na českém území zboží vyrobené v jiné členské zemi EÚ) baleného zboží je z pohledu českého obalového zákona povinnou osobou.
  • Povinnou osobou je také výrobce, dovozce a distributor odnosných tašek a čehokoli podobného (např. sáčky na pečivo a zeleninu).

 Čítať viac? Objednajte si predplatné časopisu PrintProgress a prečítajte si celý článok.

Súvisiace články

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.

Tlačidlo Späť hore