Oboustranná důvěra je v byznysu velmi podstatná
„Nebýt mojí zvědavosti, nebyla bych tam, kde jsem teď,“ otvára rozhovor Veronika Brázdilová a jedným dychom dodáva, že viac ako vysoký manažment ju vždy lákalo študovať niečo kreatívnejšie, konkrétne choreografiu ľudového tanca. Osud to však zariadil inak a teraz je v spoločnosti Xerox ženou pôsobiacou na najvyššom poste v rámci regiónu strednej Európy.
O tom, aká je práca generálnej riaditeľky, ale i o tom, aké je pracovať pod jej vedením, sme sa rozprávali s Veronikou Brázdilovou, generálnou riaditeľkou Xerox Česká republika, Slovensko a Maďarsko a s Petrom Halmom, obchodným riaditeľom Xerox Slovensko.
Počas doterajšej úspešnej kariéry ste zastávali vedúce manažérske pozície vo významných spoločnostiach ako napríklad Eurotel/Telefonica/O2, CCS, či SGS. Aká bola vaša cesta k úspešnej manažérke? Čo považujete za kľúčový moment alebo fakt pre váš kariérny postup?
Veronika Brázdilová: Musím říct, že pracovat v této oblasti nebylo vůbec mým záměrem. Můj cíl nebylo budovat manažerskou kariéru, táhlo mě to k umění, konkrétně ke studiu choreografie lidového tance. Nicméně okolnosti mne poslaly zcela jiným směrem, začala jsem studovat ekonomii a zahraniční vztahy a mým prvním zaměstnáním byla pozice obchodního zástupce pro velké zákazníky v společnosti Eurotel. Tam jsem přičichla ke korporátnímu prostředí, a to mně začalo formovat směrem k manažerským pozicím. Následně, v průběhu 8 let, jsem se z pozice obchodního zástupce pro velké zákazníky posunula na ředitelskou pozici. To byl zlomový moment, komplexní zodpovědnost za chod celé společnosti, ne jen jedné části, mne přesvědčila, že právě tohle mne baví a rozhodně se řízení chci věnovat i dál. Cesta do čela českého a slovenského Xeroxu byla poměrně dobrodružná. Prošla jsem náročným výběrovým řízením a byl moment, kdy jsem si nebyla úplně jistá, jestli to zvládnu. Ale pro mě vlastní strach a obava jsou hnacím motorem. Zakousnout se, vydolovat ze sebe to nejlepší a risknout to. Největším nepřítelem každého z nás je vlastní strach. A to předávám dál i na svých mentoringových hodinách. Učím ženy se nebát, jít si zatím po čem touží, protože jedině tak si ověří, zda na to mají a skutečně je to baví.
V spoločnostiach, ktoré sú zamerané na technológie a služby s nimi spojené, častejšie vídať mužov
na vrcholových riadiacich pozíciách. Aké je postavenie ženy vo vrcholovej manažérskej pozícii v nadnárodnej spoločnosti? Má žena, špičková manažérka v nadnárodnej spoločnosti nejaké výhody oproti mužom, alebo je to skôr nevýhoda?
Veronika Brázdilová: Ženy na manažerských postech to mají trošku těžší. Nechci generalizovat, budu vycházet jen
z mé vlastní zkušenosti. Já jsem se několikrát setkala s tím, že když se žena snažila prosadit nový projekt nebo myšlenku mezi muži, tak musela přijít s mnohem propracovanějším a detailnějším návrhem. Musela se tomu věnovat mnohem víc než kolegové, kteří své návrhy mezi sebou jenom v rychlosti prodiskutovali a odsouhlasili si to. Ženy nemají luxus té přirozené důvěry, kterou disponují muži k sobě navzájem, ale paradoxně i ženy vůči mužům. Jako bychom si ji musely vysloužit, vydřít, než si zasloužíme status té, co ví, co dělá. I já jsem musela všechno dělat precizněji ve větším detailu s více argumenty a ověřeními, často zbytečně a navíc.
